Jak vybrat televizi

Srovnávací tabulka parametrů

Úplně srovnat všechny tři typy televizí není snadné. Každý typ má své přednosti i nevýhody. Několik paramaterů mají LCD televize, LED televize i plazmové televize shodné, nebo velice podobné tak, že se rozdíly mezi nimi téměř stírají.

• Velikost úhlopříčky - na první pohled nejvýraznější a pro řadu lidí i nejdůležitější faktor. LCD televize jsou k dispozici již od velikosti 16 palců a obecně se hodí pro menší rozměry. Plazmové televize jsou k dostání v úhlopříčce od 37 palců a výše. Plazmová televize je tak vhodná pro větší rozměry. LED televize jsou pak někde mezi - viz. tabulka.
• Rozlišení obrazovky dnes nabízejí všechny modely téměř totožné, často se jedná o HD Ready nebo Full HD. LCD televize mohou mít s nižší úhlopříčkou i nižší rozlišení.
• Kontrast a jas jsou sice důležité parametry, ale u všech typů se dost shodují a rozdíly jsou dnes již minimální.
• Pozorovací úhel říká, z jakého úhlu je možné obraz sledovat. Dnes se Plazmové televize i LED televize blíží 180°. LCD televize jsou v tomto směru trochu horší, ale minimálně.
• Velcí výrobci, jako například Panasonic, LG či Samsung, dnes nabízí zpravidla všechny typy televizí: plazmové, LCD i LED televize. Volba výrobce je pak jen na vás.
• Konektory a připojení se liší zejména podle modelů. Vyšší modely nabízejí více konektorů a obecně rozmanitější způsob připojení.
• Odezva - svého času dominovala plazmová televize, která byla skutečně velice nízká a ocenili to zejména diváci sportovních utkání a akčních scén. Dnes jsou však LCD i LED televize na vysoké úrovni a jejich doba odezvy je pod 8 milisekund. Tím je rozdíl mezi technologiemi pro lidské oko mizivý.
• Vypalování obrazu - byl naopak problém plazmové televize.  Při delším zobrazení shodného obrazu mohlo docházet k postupnému vypalování obrazu. Často u reklamních poutačů a značek televizních stanic. Dnešní plazmové televize již tímto neduhem netrpí vůbec, či zcela minimálně. LCD a LED televize se tento problém vůbec netýká, technologicky k němu nemůže docházet.
• Spotřeba energie - Zde jasně dominuje technologie LED televize zvaná Edge LED, která má spotřebu opravdu nízkou. LCD televize už spotřebují elektrické energie o něco více. Plazmová televize má pak největší spotřebu. Technologie plazmové televize však svojí spotřebu mění v závislosti na aktuálně zobrazovaném obsahu -  například černá obrazovka má spotřebu velice nízkou. Bíla naopak.
• Osvětlení prostoru - vzhledem k tomu, kde hodláte televizi sledovat je vhodné volit i typ. Plazmové televize vynikají při nižších vnějších osvětleních. Vysoký jas LCD a LED tv naopak oceníte i za silného světla.
• Věrnost černé - V této oblasti spíše dominuje plazmová televize, která díky své technologii umí některé body (pixely) zcela vypnout a vytvořit tak věrnou černou. Nicméně technologie LCD televize již šlapou na paty a rozdíl stále snižují. Věrnost všech barev je u těchto technologií téměř totožná. LED televize má dle mého subjektivní názoru barvy nejvýraznější.
• Vzdálenost od obrazovky - Na menší vzdálenosti je vhodnější LCD nebo LED televize, která má ostřejší obraz. Plazmová televize poté vyniká ve větších vzdálenostech. Zde je celkem vhodná i LED televize.

Výše uvedená tabulka je pouze orientační. Nové modely mohou mít jiné parametry.

Závěrem, aneb kterou vybrat?

Doufáme, že jste získali představu o rozdílech mezi LCD televizí, LED televizí a plazmovou televizí. Celá řada paramterů je také silně individuálním faktorem - barvy, jas, apod.

Výběr je jen a jen na Vás s tím, že každý televizor má své přednosti:

• LCD televize - Levná varianta vhodná zejména do menších prostor.
• LED televize - Velice zajímavá varianta pro středně velké obývací pokoje. Důraz je u LED televize kladen na její precizně ostrý obraz. Trochu vyšší cenu dorovnává výborná životnost obrazu.
• Plazmová televize - Ideální řešení do velkých prostor, případně do zasedacích místností. Plazmová televize vyniká odezvou, kterou ocení zejména diváci sportu. Pozor na vyšší spotřebu a větší váhu.

Plazmová televize

Princip činnosti plazmové televize je dám existencí plástve, umístěné hned pod obrazovkou. Podobá se té, jakou najdete ve včelím úle, je však titěrná a jednotlivé otvory v plástvi přesně sledují rozmístění obrazových bodů na obrazovce. Jednotlivé komůrky musí být velmi dobře utěsněny, protože jsou naplněny plynem. Do každé komůrky jsou přivedeny dva vodiče, které slouží k uvedení plynu do plazmového stavu (proto plazmová obrazovka). Plyn v tomto vysokoenergetickém stavu pak rozzáří bod na obrazovce tím, že luminofor je energeticky „probuzen“, což způsobí emisi světla k očím diváka. Jde o technologii mimořádně náročnou na výrobu, vyrobenou z kvalitních materiálů.

Této technologii se vytýkalo především to, že má skvělý obraz – ale jen v zatemněné místnosti. Dále, že statický obraz způsobuje na obrazovce viditelné a nevratné změny – příkladem budiž do luminoforu vypálené logo stanice, kterou nejčastěji sledujete. Poslední generace plazmových obrazovek ve spojení s elektronickým řízením jednotlivých komůrek však tyto dva nedostatky částečně nebo zcela úplně potlačily (až budete nakupovat v hypermarketu, kde jsou plazmové obrazovky využívány k zobrazování statických reklam, podívejte se, co na obrazovce uvidíte – u „délesloužících“ zahlédnete kontury některých log nebo obrázků z reklam).

Co se týče barevnosti, plazma i na denním světle už může nabídnout špičkovou podívanou a loga, která dnes už stejně právě z výše uvedených důvodů na většině vysílajících stanic „putují“ po obrazovce, se už nevypalují. Ochranné obvody jsou už na vyšší úrovni, než dříve. Dokonce i spotřeba, která byla ve srovnání s LCD mnohem vyšší, se už dostala na podobnou úroveň a testy renomovaných časopisů hovoří o tom, že stejně velké plazmové panely ve srovnání s LCD a LED mají v podstatě srovnatelnou spotřebu. Díky aktivnímu způsobu zobrazení při obrazovce zaplnění jen bílou barvou, je spotřeba největší, při tmavých scénách nejnižší – při sledování „průměrného“ programu se plazma ale dostane zhruba na úroveň spotřeby LCD. Hmotnost plazmy je stále mnohem vyšší, než u LCD a LED. Je i velmi křehká, takže pozor při manipulaci s ní.

Úhlopříčky plazmových obrazovek začínají na 37 placích, v provedení HD pak až na 42 palcích. Plazma ale zatím kraluje v rozměrech nad 50 palců a to v provedení Full HD, největší modely mají kolem 63 palců (Samsung). Pozorovací úhel je u plazmy zhruba roven 180° díky aktivnímu vytváření obrazu na obrazovce. Doba odezvy je vynikající, pod 1 ms, a tak tyto televizory jsou ideální pro sledování sportu. Kontrast (podíl mezi nejčernější černou zobrazitelnou na panelu obrazovky a nejsvětleji podaným bodem) se pohybuje u hodnoty milion ku jedné. Obnovovací frekvence obrazovky značí, kolikrát za sekundu se obraz obmění. U plazem je rekordmanem Panasonic s 600 Hz, běžná obnovovací frekvence u nás je 50 Hz (do televize přijde za sekundu 50 snímků) – dvě po sobě příchozí okénka jsou tedy u zmíněného Panasoniku rozděleny na deset zobrazených „mezisnímků“ (původní příchozí – deset vložených – další příchozí). Deset „mezisnímků“ se přepočítá včetně pohybů bodů a obraz se pak jeví jako velmi klidný

Poslední chimérou spojenou s plazmovou technologií, je životnost obrazovky, tedy doba, kdy jas klesne na polovinu počáteční hodnoty. U dnešních generací obrazovek je zhruba na úrovni 100 tisíc hodin. To odpovídá čtyřem tisícům dní nepřetržitého sledování, nebo, chcete-li, 11 letům…   Pokud vše shrneme, k přednostem plazmové televize patří špičkový obraz, vynikající podání barev, velmi dobrá reakce v dynamických scénách, pozorovací úhel skoro 180° a životnost obrazovky. Nevýhody jsou: zastarávající technologie, která se už nedá nijak pronikavě vylepšit, nestálost barevného podání a pokles jasu v dlouhodobém horizontu používání, hmotnost a o málo vyšší spotřeba ve srovnání s LCD. Plazmové televizory jsou velmi křehké a náchylné na poškození obrazovky při neoparné manipulaci – panel může prasknout. Stále platí (podle odborníků), že plazma je více vhodná do prostor, kde není příliš světla, pak vynikne její obrovský barevný prostor.

Televizor LCD

Technologie LCD je postavena na pasivním způsobu zobrazování. Čelní stěnu tvoří aktivní panel z tekutých krystalů, který je směrem k divákovým očím chráněn krycí fólií. Za ní pak najdete desku, která rovnoměrně vede světlo do všech svých koutů. LCD panel pak propouští na určitých místech (obrazové body) světlo různých světelných délek (RGB, stejně jako u CRT i plazmy). Podsvětlovací panel je osvětlen jednou, dvěma nebo čtyřmi fluorescenčními zářivkami a z toho plyne, že spotřeba je u tohoto druhu televizoru víceméně pořád stejná.

LCD je technologie, která udělala za několik posledních let obrovský skok kupředu. Panely posledních generací mají zobrazovací úhel (ze kterého je možné obraz sledovat) až 178°. Jejich rychlost odezvy se snížila z původních osmi milisekund zprvu na 5, posléze na dvě milisekundy, přicházejí nové generace rychlejších panelů. Zobrazovací frekvence (s dopočítáním pohybujících se bodů) se dostala běžně na 100 i na 200 Hz a u Sony až na 400 Hz. Kontrast se z původních hodnot kolem několika tisíc ku jedné dostal až k hranici několika stovek tisíc a stále roste. V tomto bodě se LCD přiblížily plazmovým televizorům.  Barevný gamut (barevný prostor, který televizor obsáhne) pokrývá zhruba stejnou oblast, jakou vnímá lidské oko. Barevné podání je plně srovnatelné s plazmovou technologií.

Televizory LCD pokrývají nabídku u menších úhlopříček – tedy tam, kam plazma nezasáhne – pod 37 palců. Maximální rozměry obrazového pole jsou v současné době u LCD 55 palců.   Mezi výhody LCD patří hmotnost, tloušťka jen několik desítek milimetrů, velmi dobré podání barev a nyní už i velmi dobrý dynamický kontrast, když LCD dlouhou dobu měly problémy s podáním černých a tmavých barev. Ty se „rozmělnily“ v jakýsi odstín hodně tmavé šedé, takže úplně mizely kontury obrazu. Pozorovací úhel a reakční doba jsou už na dobré úrovni. LCD technologie umožňuje vyrábět velmi tenké televizory (i pod osm centimetrů) s nízkou hmotností. Mezi nevýhody patří životnost obrazovky, kdy jas klesne na polovinu – udává se hodnota od 30 do 60 tisíc hodin, ovšem výbojku či výbojky je možné opětovně vyměnit. U nekvalitních LCD televizorů dochází k jevu, kdy nejsou dostatečně prosvětleny rohy světlovodného panelu a tím obraz má „kontrastní fleky“.

Televizor LED

Technologie LED je vlastně jen obchodní název pro televizory LCD s podsvícením bílými světelnými diodami. Poprvé byl prezentován Samsungem v roce 2007 na veletrhu IFA Berlín a tehdy byl televizor o úhlopříčce 70 palců za 1,2 milionu, dnes se ceny hodně přiblížily „klasickým“ televizorům LCD. Záleží na typu podsvícení.

Podsvícení pomocí LED zvýšilo kontrast a zúžilo rámeček kolem obrazovky i tloušťku televizoru. Televizory mají posvícené LED diodami buď jen určité oblasti obrazovky (devět, 16 i více obdélníkových ploch) a tak je možné v tom určitém sektoru změnou jasu posvícení zvýšit dynamický kontrast. Nejdále se dostal ale Samsung, který používá novou technologii podsvícení pomocí „světlovaných kanálků“ vedoucích vertikálně a horizontálně, přičemž každý tento světlovodný „kanálek“ má svou dvojici LED diod. V místech jejich setkání je jakýsi jehlan, a modulací správného svislého a vertikálního kanálku je možné dynamicky měnit kontrast každého bodu pod LCD panelem. Díky tomu LED televizory Samsung přešly s dynamickým kontrastem hodnotu milion ku jedné a tím předčily kontrast u televizorů plazmových.

Výhody jsou stejné jako u LCD televizorů, k tomu se přidává ještě další pozitivum – nárůst kontrastu i to, že televizor je díky neexistenci fluorescenčních výbojek, nahraných diodami LED neuvěřitelně tenký – například 2,8 cm u Sony.

Technologie OLED

OLED je zkratka Organic Light-Emitting Diode. U ní je světlo emitováno na organické bázi a displej má ve srovnání s dnešní LCD klasikou zářivější barvy a kontrast i přes jeden milion ku jedné. Na trhu se sice objevily televizory s 11palcovou úhlopříčkou (např. Sony), ale jinak je OLED určena především pro malé úhlopříčky displejů u fotoaparátů, kamer, přehrávačů. Technologie se sice dostala na 27 palců (prototyp Sony z roku 2007) a 31 palců (prototyp Samsung z roku 2008), jde však i nadále a stále jen o prototypy. Předpokládá se nárůst úhlopříček až na 30 palců, ale v obchodech stále nic není k vidění. U televizorů můžeme očekávat nárůst s nástupem vylepšené technologie s aktivním zobrazovačem AMOLED (Active-Matrix Organic Light-Emitting Diode), ale čtyřicetipalcové úhlopříčky s touto technologií tu budou až tak za dva tři roky. Budou-li vůbec.